Cesta z pasti JOJO efektů k lehčímu životu po padesátce 

Jmenuji se Honza Vituj a hned na úvod bych rád řekl jedno: nejsem žádný expert, výživový poradce ani člověk s tituly před jménem či za ním. Jsem úplně obyčejný chlap, jeden z vás, který se rozhodl sdílet svou zkušenost, protože věřím, že může někomu dalšímu pomoci.

Můj celoživotní boj s váhou začal nenápadně, v podstatě od narození mé první dcery. Z radostných starostí se postupně stávala nadváha, která se během let nenápadně přehoupla až v regulérní obezitu. Jako mnoho jiných jsem i já strávil desítky let v bludném kruhu. Hledal jsem ty "zaručené" diety, zkoušel různé postupy a dokázal jsem se i pořádně kousnout. Nebylo výjimkou, že jsem shodil přes 30 kg. Jenže radost nikdy netrvala dlouho. Jakmile přísný režim skončil, přišel onen obávaný "jojo" efekt a váha se vrátila i s úroky zpět.

Zlomový bod přišel v momentě, kdy na mém dortu svítila číslovka 50. Padesátka je věk, kdy se člověk chtě nechtě zastaví a začne bilancovat. Díval jsem se zpět na svůj život a přemýšlel, co jsem dokázal a co mě ještě čeká. Považuji se za aktivního člověka – žádný "gaučák". Dvakrát týdně si jdu s chutí zahrát rekreační hokej, pravidelně navštěvuji lekce pilates. Přesto byla realita na váze neúprosná: ručička se stále tvrdohlavě držela v rozmezí 110 až 120 kg.

Skutečný náraz do zdi ale přišel počátkem roku 2025. Na ledě jsem si při hokeji nešťastně poškodil křížové vazy v koleni. Kombinace věku a vysoké hmotnosti se ukázala jako smrtící koktejl pro hojení. Tělo zkrátka nestíhalo regenerovat. Šest měsíců jsem strávil v bolestech a rekonvalescenci, než jsem se vůbec mohl postavit na brusle – a i to jen díky pevné ortéze. S váhou 121 kg byl pohyb na ledě utrpením. Každý krok bolel, každé sklouznutí mi připomínalo, že takhle už to dál nejde.

Právě tehdy jsem udělal klíčové rozhodnutí: zkusím to znovu, ale tentokrát úplně jinak. Žádné drastické hladovky, žádné zázračné koktejly.

Rozhodl jsem se využít moderní technologie, které máme v kapse. Začal jsem důsledně používat aplikaci na počítání kalorií a zápis každého sousta. To byl základní kámen. Ale nešlo jen o čísla. Začal jsem se zajímat o psychologii změny. Místo nereálných cílů jsem si začal nastavovat drobné, jednoduché úkoly, které se daly splnit během pár dnů či týdnů.

Zároveň jsem se ponořil do studia toho, jak lidské tělo skutečně funguje. Chtěl jsem vědět, jak mu dodat minerály a vitamíny ze skutečného jídla. Osobně totiž cítím silný odpor k polykání pilulek a různých doplňků stravy, kterých je všude plno. Jsem přesvědčen, že pokud je tělo relativně zdravé, dokáže si vzít vše potřebné z kvalitní a pestré stravy. Tento můj selský rozum mi ostatně potvrdilo i mnoho vědeckých studií, na které jsem narazil.

Během svého samostudia jsem také narazil i na metodu SMART. S úžasem jsem zjistil, že principy, které tato studie a metoda popisuje, jsem už nevědomky začal sám aplikovat. A ono to fungovalo! Žádné zázraky přes noc, ale síla malých, udržitelných krůčků.

Dnes, po více než sedmi měsících této cesty, vážím 94 kg. To je úbytek 27 kilogramů. Ale to číslo není to nejdůležitější. Nejdůležitější je ten pocit – cítím se skvěle, jsem v kondici, koleno mě přestalo omezovat a já si zase užívám radost z pohybu bez bolesti. Pokud jsem to dokázal já, obyčejný Honza, věřím, že tu sílu v sobě najdete i vy.